Dotaz 2

Ladislave,
s mincovními nálezy se to má tak: Již zákonná ustanovení z dob Rakouska - Uherska obsahovala takovou ohlašovací povinnost. Tehdy byl nález (in natura) rozdělen tak, že polovina náležela vlastníku půdy a druhá polovina nálezci, byl-li nálezce a majitel půdy touž osobou, pak mu připadnul nález celý. Tento předpis je součástí rakouského občanského zákoníku z roku 1811 a platil na území Československé republiky až do roku 1964, kdy jej nahradil předpis nový. Jde o občanský zákoník z roku 1964 a ohlašovací povinnost upravuje § 453. Přesně se tam říká, že jakýkoliv celý nález "věci nikoliv nepatrné" náleží státu. 
Nejsem právník a nevím, zda tento občanský zákoník nebyl ještě později přepracován, ale silně pochybuji o tom, že by toto jeho přepracování změnilo cokoliv na ohlašovací povinnosti mincovních nálezů. Takový mincovní nález je totiž nedocenitelným badatelským pramenem. Jen díky nálezům mincí a jejich detailním popisům dnes můžeme přidělit řadu mincí tomu kterému panovníkovi (v Čechách zejména denáry 10. a 11. století - na přelomu mincovali v Čechách tři Boleslavové a na jejich denárech je pouze strohé BOLEZLAVS DUX, jen díky nálezům dnes víme, i když ne se 100% jistotou, které z nich příslušejí Boleslavu I., Boleslavu II. či Boleslavu III.). Nálezce většinou zajímá pouze sběratelská cena nálezu a neuvědomí si přitom, že takový nález, ostatně i každá jednotlivá mince, má ještě cenu druhou, daleko vyšší, která spočívá v její síle a schopnosti rozšířit obzor našeho poznání a našich vědomostí o dějinách vlastní země. 
J. Teisinger ve své numismatické přednášce z roku 1937 uvedl více příkladů, jak skončily díky chamtivosti nálezců a nedokonalosti občanského práva některé mincovní nálezy: ".....o velkém nálezu pražských grošů krále Václava IV. blíže Jiví u Arnoštovic, z něhož bylo zachováno jen několik málo kusů, kdežto celý ostatní obsah byl zničen ve výhni kovářské, kde byl roztaven! Jiný nález "dnespecký" obsahující 4000 denárů z doby Vratislava II., tedy poklad téměř neocenitelný, měl bezmála postihnouti osud stejně krutý. Nálezce poslal jej celý do Prahy zlatníkovi s příkazem, aby mu ze stříbra toho zhotovil toiletní náčiní (!!). Na štěstí byl zlatník rozumnější, nepoužil k objednávce stříbra drahocenných našich starých denárů, nýbrž prodal je jinému obchodníkovi. .....". 
Osobně si myslím, že ohlašovací povinnost, která de jure ochraňuje mincovní nálezy před "kovářskou výhní" a uchovává tak jejich nejvyšší - vypovídací - hodnotu je v zájmu nás všech. 
Tak. O nálezech mincí už jsem toho napovídal dost a teď k dalším dotazům. Vaše mince Slovenskeho státu z roku 1941 se dvěma postavami je pravděpodobně dvacetikoruna. Dvě postavy na rubu mince jsou skutečně Cyril a Metoděj. Byla ražena ze stříbra 500/1000 v jediném ročníku (1941), měla by mít průměr 31 mm a hmotnost 15 g. Její katalogová cena (tj. o málo vyšší než cena tržní) je 200 Kč ve špičkové kvalitě (RL = Ražební Lesk = nesmí mít ani škrábaneček), 100 Kč je li pěkně zachovalá (1/1) a pokud je na ní znát, že prošla oběhem (2/2), nedostanete za ni více než 60 Kč. Existuje však ještě poněkud vzácnější varianta, která má dvojitý křížek na rotundě (na straně s Cyrilem a Metodějem) (ražební chyba, de facto zmetek). Za tu můžete dostat až 800, 350 a 200 Kč podle zachovalosti. 
Katalogy mincí samozřejmě existují a pakliže existují, jsou i veřejně dostupné. Jste-li z Prahy (soudě podle adresy uvedené na Vašem mailu), pak lze některé z nich zakoupit v prodejně ing. Jiřího Vandase, nebo si další, starší a na trhu již nedostupné zapůjčit v některé z pražských (a nejen pražských) knihoven, nebo třeba z knihovny Národního Muzea. 
Dik za dotaz
Jirka Hána